Já že bych měla něco vyrábět? Ani náhodou!

Je to tak. K vyrábění jsem nikdy neměla blízko, ačkoli by mi to dnes nikdo nevěřil. O ruční práce jsem nikdy neměla zájem a extra šikovná jsem taky nebyla. Je pravda, že v dětství jsem chodila na kroužek šití, kde jsem se pokoušela ušít sukni. To, co z toho vzniklo, by ale nenosil ani ten nejtolerantnější obyvatel této planety. Pokud se mi náhodou v ruce objevilo lepidlo, nějakým záhadným způsobem pak lepilo všechno kolem mě. Ustřihnout něco nůžkami je pro mě dodnes téměř nadlidský výkon. Ani s pletacími jehlicemi jsem se neskamarádila, ačkoli jsem se o to mírně pokoušela.

Kdežto dnes vyrábím kde co od náušnic po bloky. Vymýšlím nové postupy pro skládání z papíru.

Kde se to všechno ve mně vzalo?

Těžko říct, dodnes tomu nerozumím. Stalo se to na vysoké škole. Kamarádka mě zavedla do jednoho korálkového obchodu, kde jsem si vybrala svůj první materiál. A jakmile jsem si vyrobila první náušnice, bylo mi jasné, že s tím jen tak nepřestanu.

Vyrábění bižuterie mě tehdy pohltilo a probudilo ve mě jakéhosi spícího kreativního tvora. Od té doby jsem vyzkoušela tisíce dalších věcí. Vyráběla jsem nejenom náušnice a náhrdelníky, ale také origami dekorace, bloky, knoflíkové zvonkohry, drátěné zápichy a mnohé další. Nedalo se to zastavit. Neustále jsem zkoušela další a další techniky.

Více informací se dozvíte v mém příběhu.

Lenka Pukančíková
Moje hlava neustále léta v oblacích a snaží se přijít na něco nového. Snažím se toho co nejvíce naučit, abych byla si byla schopná něco vyrobit, když to budu potřebovat. Můj cíl je být co nejvíce nezávislá na okolí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.